Info

[Sulzbach-Rosenberg/OPf.-Austausch]: Tschechische Übersetzung

Bylo to příjemné setkání s velmi dobře zorganizovaným a intenzivním programem.

Velký dojem na mě udělala synagoga, její stylové zrestaurování a výborná výstava. S dojetím jsem četla o tolerantním falckém knížeti Christianu Augustovi (1622-1708), který zrovnoprávnil postavení katolické a evangelické církve, přijal do města židovské obyvatele a podporoval knihtisk. Je to vždycky radost slyšet o dobrém člověku, zvláště když jeho liberální postoje působily dlouho po jeho smrti. Víme, že toto pojetí vyústilo ve 20. století ve stupiditu a brutalitu. Ráda bych ale věřila, že v tomto malém muzeu zůstane zachováno nejen dědictví hříchu, ale i tolerance. Bez muzea by zůstaly jen zločiny.

Nesmírně důležitý je památník ve Flossenbürgu. Prostor není na první pohled nijak mimořádný, kromě průčelní stavby s bránou a dvou dlouhých baráků se nic nezachovalo, původní řady baráků simulují zelené plochy. Všude jsou zahradníci a bagry. Přesvědčivá je výstava – v oněch dvou barácích. Měli jsme na ni – po hodinové prohlídce s průvodkyní – dvě hodiny, nestačily. Je zvláštní chválit výstavu, jejímž tématem je masové vraždění a perverze, ale zde je to na místě. Je neuvěřitelně těžké zviditelnit záhubu a hrůzu v takové míře, aby návštěvníka hluboce zasáhla a zároveň umožnila reflexi. Jasná koncepce, velmi dobré členění, přehledné, výborně formulované texty, ne moc dlouhé, ne moc krátké, omračující věcnost, absence patosu. Každá skutečnost je ilustrovaná jedním osudem, ale s maximální vypovídací silou. Nic únavného, žádná rutina. Člověka to vždycky omráčí. Pro mě je na takovém místě nová kapitola popírání a restaurace před válkou stejně jako po ní. Kolik se najednou našlo ochotných profitérů a sadistů. Jak zkorumpovaní a poznamenaní byli nakonec ti, kteří mlčky přihlíželi. A jak málo porozumění, natož právního zadostiučinění se dostalo obětem, které přežily a dál žily v zajetí hrůzného snu. K této kapitole je zde zvláště působivý exponát: kolekce panenek, dílo jedné přeživší.

Odpoledne jsme navštívili Centrum Bavaria-Bohemia v budově starého pivovaru, kterou zachránil iniciativní zvídavý starosta a věnoval sousedství Bavorska a Čech. Tento, nyní již bývalý, starosta Hans Eibler, nás zavedl pěšky přes hranici ke zmizelé české vesnici Pleš (Plöss) krátce po silné bouřce. Proměna. Po koncentračním táboře slabší zážitek. Přesto zvláštní krása krajiny parkového rázu díky pozůstatkům zahrad, zdí a alejí, kouzelná právě vzhledem k chybějící vesnici.

I o současnosti se mezi Němci a Čechy mluvilo. Rozhovory sousedů. Při opakovaných cestách do Čech jsem Čechy zažila jako vážné lidi, nyní byla příležitost se na to zeptat. Jedna kolegyně mi řekla: „My jsme skeptický národ. Víme, že jsme kolonie.“ Kolonie? „Německá kolonie.“ To pro mě byla novinka, ale přesto mě to neudivilo. Často jsem slyšela i od občanů NDR, kteří to měli snazší než Češi, o zklamání, které zažili, když po konci jedné diktatury museli konstatovat, že nová proklamovaná svoboda je jen pro majetné, že nejsou zajímaví jako nový partner ve státním společenství, nýbrž jen jako nové odbytiště, a že jejich kulturní zájmy jsou jen materiálem v mocné kapitalistické hře.

Díky náhodě svého narození patřím k profitérům běhu světa, ale tento vývoj se dotýká i mě. Pro méně zvýhodněné byl jen dříve patrný. Toto téma vyústilo pointou. Po setkání autorů, kde jsem na závěr promítla nesestříhanou verzi svého nonprofitního filmu Vichřice o Adalbertu Stifterovi, jsem se dozvěděla, že pro film nezískám důležitá hudební práva.

Došlo k tomu takto: Práva k mým třiceti starším nahrávkám má dnes americký koncern Warnermusic, který převzal en gross staré nahrávky a nyní sedí na hoře muziky, kterou nezvládá organizačně spravovat. Hudebníci, které jsem si přála, nemají ani na jmenném seznamu. Warnermusic uděluje už jen licence ke komerčním filmům, protože náklady na správu hudebních děl jsou mnohem vyšší než tantiémy. Absurdní vývoj! Ochranná práva výkonných umělců byla zavedena proto, aby se výkonní umělci mohli chránit před zneužitím a bylo možné spravovat jejich dědictví. Nyní jsou všichni tito umělci pohřbení pod pařátem obrovské chobotnice. Setkání německých a českých autorů tak vrhlo pohled i na středoevropskou kulturu v čase komercialismu utrženého z řetězu.

 

Ins Tschechische übersetzt von Jana Zoubková